Závěsné zámky

Závěsné zámky mají svou tradici již od starověku a jejich objev je připisován římským řemeslníkům. Rozlišují se jednak podle tvaru závěsné části (třmenu nebo svorníku) a jednak podle vnitřního uzamykacího systému v závislosti na pohybu klíče (se zásuvným nebo otočným klíčem).

Zámky se zásuvným klíčem se otevírají po přímočarém zavedení klíče, který zatlačí na ploché pružiny uvnitř těla zámku. V tomto uzamykacím systému není zámková závorka, pouze pružiny. Zámky otevírané otočným klíčem pracují na principu rotačního pohybu klíče, jehož brada zatlačí na závorku a vysune ji stranou mimo uzamykací polohu.

Rozdělením podle závěsné části rozlišujeme závěsné zámky na třmenové a svorníkové. Závěsný třmen má podobu plynulého nebo lomeného oblouku, který je svým jedním koncem výkyvně zakotven (nejčastěji zanýtován) k tělu zámku a druhý konec, opatřený výřezem nebo otvorem proniká do těla zámku. Naproti tomu svorník má podobu válce, který prochází postranicemi těla zámku a je v nich uzamčen prostřednictvím výřezů na svém těle nebo pomocí dalšího zařízení na kolmé desce, která je s válcem pevně spojena.

Závěsné zámky třmenové i svorníkové využívají obou uzamykacích systémů.

Tyto základní typy zámků doplnil kolem roku 1500 speciální tzv. kombinační (heslový) zámek, jehož vynález je připsán norimberským řemeslníkům. Otevíral se bez klíče pouze za pomoci otáčení kotoučků s čísly nebo písmeny, které při správném nastavení umožnily vytáhnout svorník závorky.