TERAKOTA

Vyspělá řecká terakotová plastika i architektonické články chrámů (antefixy, akrotéria aj.) měly dlouhou tradici v Attice, Boiótii, na Rhodu i dalších oblastech Řecka. Z nich pak v prvopočátcích vychází výroba terakot v Etrurii, jižní Itálii a na Sicílii, která však od 6. stol. př. Kr. vytváří svůj osobitý styl. Nejdříve byly terakoty tvarovány z volné ruky, někdy na hrnčířském kruhu, ale již od konce 7. stol. př. Kr. převládá výroba z forem, jež tak umožnila sériovou produkci a vznik samostatných koroplastických dílen. Terakotové figurky sloužily nejčastěji jako ex vota (součást výbavy hrobového inventáře), dětské hračky, ale též jako drobná dekorativní plastika. V reliéfu provedené terakoty zdobily převážně dřevěné sarkofágy. Specializované dílny vyráběly ve stále větším měřítku i po celou dobu helénismu a zaplavují svými výrobky tehdejší antický svět. Tradiční styl přežívá až do doby římské. Od 2. století se v tvorbě začíná projevovat spojení řeckých, římských a místních „barbarských“ zvyklostí s novými výtvarnými názory. Umělecká i technická úroveň prací klesá a již nikdy nedosahuje kvalit starších řeckých terakot. (DB)