PLZEŇSKÉ CÍNAŘSTVÍ

První písemné doklady o výrobě cínových předmětů pocházejí z 15. století. Jedná se o předměty bohoslužebného charakteru nebo stolní nádobí. Nejstarší datovatelné předměty ale pocházejí až ze 17. století. První doložení cínaři (konváři) v Plzni jsou z 2. poloviny 15. století, kdy jsou z důvodu nízkého počtu členy cechu společných řemesel. Jejich význam v Plzni postupně rostl až do počátku 19. století, kdy poptávka po cínovém zboží vrcholila. Většina cínařů tradičně sídlila v Saské (dnešní Rooseveltově) ulici. Plzeňští cínaři zpracovávali především surovinu pocházející z Horního Slavkova.

V následujícím výčtu jsou uvedeni nejvýznamnější plzeňští mistři cínaři:

MATĚJ LAUFER (+1620 Plzeň)

Pocházel pravděpodobně z Německa. V roce 1586 byl přijat do plzeňského cechu a dílnu si otevřel nejdříve v Saské ulici, později přesídlil do ulice Andělské (dnešní Bezručovy ulice). K jeho dochovaným dílům patří patrně kotlík datovaný do roku 1614.

VÁCLAV HOŘEPNICKÝ (?Praha–1649 Plzeň)

Jeden z nejvýznamnějších plzeňských cínařů 1. poloviny 17. století se do Plzně přestěhoval v roce 1623 z Nového Města Pražského. V roce 1620 převzal živnost s dílnou Matyáše Laufera v Saské ulici (č. 74), jehož vdovu Zuzanu si vzal za ženu. Nejvýznamnější dochovanou prací je cechovní konvice plzeňských řezníků z roku 1640, v současné době ve sbírce Západočeského muzea v Plzni a vystavená ve stálé expozici „Pohledy do minulosti Plzeňského kraje – Historie“.

Křestní mísa Stehlíků z Čenkova   

Václav Hořepnický, Plzeň, Čechy, 1640  

(Rytina Jan Ginter, 1660)                         

UMP 3396

Cechovní konvice plzeňských řezníků

Václav Hořepnický, Plzeň, Čechy, 1640       

UMP 19541

JAN GINTER (?Radnice–1666 Plzeň)

V roce 1657 se stal plzeňským měšťanem, v roce 1666 zakoupil dům s dílnou po Václavovi Hořepnickém v Saské ulici, kde pravděpodobně dříve pracoval jako tovaryš. Mimo jiné vyzdobil rytinou tzv. křestní mísu z dílny Václava Hořepnického pro významný plzeňský rod Stehlíků z Čenkova (ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni a vystavená ve stálé expozici „Pohledy do minulosti Plzeňského kraje – Historie“).

JAN JIŘÍ GINTER (1660–1720?)

Syn cínaře Jana Gintera, jehož živnost převzal. Jeho práce v podobě několika mís s rytou výzdobou se dochovala ve sbírce národopisného oddělení Západočeského muzea v Plzni.

TOMÁŠ VOJTĚCH PELARGUS (1661 Stříbro–1743 Plzeň?)

Rodák ze Stříbra se přistěhoval do Plzně v roce 1688 a jeho dílna byla na náměstí. Ve sbírce muzea se dochovaly čtyři konvičky cechu plzeňských řezníků z roku 1698 a v dalších sbírkách se dochovalo ještě několik konvic užitkového charakteru.

FERDINAND GÜNTZEL (?–1789 Plzeň)

Pocházel ze Slezska. V roce 1768 se přistěhoval do Plzně a sídlil v Říšské (dnešní Prešovské) ulici. Dochovaný je kotlík křtitelnice v kostele v Krašovicích nebo cechovní konvice mlynářského cechu ve sbírce Vlastivědného muzea Dr. Hostaše Klatovech.

IGNÁC GANSEL (?–1813)

Pracoval v Plzni od konce 18. století. Z významnějších prací se s jeho značkou dochovala křtitelnice v chrámu sv. Bartoloměje nebo chrámová lampa s reliéfem Plzeňské Madony. Zajímavostí ze sbírky připisované Ganselovi jsou i cínové kalamáře s rytým dekorem. Džbány a konvice z jeho dílny jsou uloženy v národopisném oddělení Západočeského muzea v Plzni.

JOSEF GÜNTZEL (1782 Plzeň–?)

Syn plzeňského cínaře Ferdinanda Güntzla (zemřel 1789), jehož dílnu zdědil. Později Plzeň pravděpodobně opustil. Z dílny Josefa Güntzela se dochovalo větší množství drobnějších prací – džbány, korbely, konvice, mísy. Řada z nich je uložena v národopisném oddělení Západočeského muzea v Plzni.

JIŘÍ PLANK (?Horšovský Týn–1850?)

Poslední z plzeňských mistrů cínařů se stal plzeňským měšťanem v roce 1840. Později se zde oženil a svoji dílnu měl na náměstí. V době jeho činnosti již dochází k poklesu zájmu o výrobky z cínu a upřednostňována je levnější keramika, resp. porcelán. (JMl)