OSMANSKÁ ŘÍŠE (1299–1922)
Osmanská říše se vyvíjela zpočátku nenápadně a trvalo pár století, než si vydobyla pozici nejsilnější politické mocnosti ve Středomoří, která vojensky ohrožovala i své evropské sousedy. Osmané se stali ochránci svatých měst Mekky, Medíny a Jeruzaléma a sultán byl zároveň chalífou, tedy představeným muslimské obce. Umění přijalo vlivy seldžucké, středoasijské (odkud turecké kmeny pocházely), ze Sýrie, Iráku nebo severní Afriky. V oblasti uměleckého řemesla a prací z kovu byly používány běžné materiály jako měď, cín nebo slitiny, především mosaz. Pro výzdobu se často používalo vykládání stříbrem nebo zlatem. Mosaz se stala běžným materiálem. Pro vládnoucí vrstvu bylo typické zpracování drahých kovů – zlata a stříbra. Dokonce i někteří sultáni byli vyučenými zlatníky, jako např. Selim I. a Sulejman I. Dobytá území jako byl Egypt, Sýrie nebo země Balkánského poloostrova přijímaly osmanský styl při zachování regionálních specifik.
Významná historická data
1402 bitva Bajezida s Timurem u Ankary
1453 dobytí Konstantinopole Mehmedem II.
1514 bitva u Čáldiránu a porážka íránských (safíjovských) vojsk šáha Ismáíla Selimem I., dobytí íránského Tabrízu, vyplenění a zajetí místních řemeslníků
1516 dobytí Sýrie Selimem I.
1517 dobytí Egypta Selimem I.
1550–1557 stavba Sulejmanovy mešity v Istanbulu dvorním architektem Mimarem Sinanem
1571 bitva u Lepanta a porážka osmanských vojsk Selima II. Svatou ligou
1572–1577 stavba Selimovy mešity v Edirne dvorním architektem Mimarem Sinanem
1683 obléhání Vídně
1718–1730 reformní Období tulipánů (Lâle Devri). Rozvoj kultury a umění, ovlivněného evropským barokem a rokokem (především v architektuře).
19. století společenské reformy počínaje vládou Mahmuda II. (1808–1839). Osmanské Turecko se otevřelo západu, a to nejen technologiím, ale i umění.
1922 konec osmanského sultanátu (JMl)