OCEL – je slitina železa, uhlíku (přibližně do 2,11 % obsahu uhlíku) a dalších prvků. Železo a ocel jsou materiály, které byly díky svým kvalitám v pevnosti a pružnosti vhodné především pro výrobu zbraní a zbroje. Stejně jako ve středověké a novověké Evropě, se na Blízkém východě ocel používala i pro výrobu dalších produktů, a to jak čistě užitkových, tak i ozdobných. Ze železa a jeho slitin se vyráběly např. postroje na koně, zámky, kování, výrobní i lékařské nástroje, psací potřeby apod. Význam železa ve společnosti islámského středověku byl srovnatelný s významem drahých kovů. Výrobky mohly být s ohledem na jejich funkčnost zpracovány zcela jednoduše, nicméně pokud byl výrobek v rukou významného majitele a měl reprezentovat jeho majetek a moc, byly tyto předměty bohatě tvarovány nebo zdobeny různými technikami. Týká se to především zbraní a zbroje, které se nevyráběly pouze za účelem boje, ale také měly zdůraznit společenské postavení svého majitele. V posledních staletích tradiční zbroj a chladné zbraně ztratily svoji funkčnost a staly se reprezentativní nebo dekorativní záležitostí. Z oceli se v Íránu v pozdních obdobích vyráběly i ozdobné předměty. Takovým příkladem jsou ocelové plastiky z Íránu 19. století. (JMl)