MAMLÚCKÉ OBDOBÍ V EGYPTĚ A SÝRII (1250–1517)

1250                    nástup Mamlúků k moci v Egyptě

1260–1382         vláda bahrí Mamlúků (původem většinou kipčačtí Turkové; jméno je odvozeno od umístění sídla jejich kasáren na ostrově Róda na řece Nilu – arab. Bahr al-Nil)). Během útoků Mongolů ve 13. století byla Káhira a Damašek bezpečnými útočišti nejen běžnému obyvatelstvu, ale i řemeslníkům z významných řemeslnických center v Íránu a Iráku. V Mamlúckém uměleckém řemesle je díky tomu možné spatřovat silný vliv např. mosulských řemeslníků a některé předměty nesou i jejich signaturu. Velkorysé sponzorování umění z řad vládních kruhů bylo významné po celé první století vlády až do první velké morové rány v polovině čtrnáctého století.

1258                   dobytí Bagdádu Mongoly

1260                    bitva u Ajn Džálút, porážka Mongolů a postupné získání Sýrie Mamlúky

1382–1517         vláda tzv. burdží Mamlúků (původem Čerkesové, tzv. Mamlúci z věže, protože sídlili v kasárnách v káhirské citadele, „věži“). Období vlády burdží  Mamlúků bylo ve znamení občanských válek a mělo jen velmi málo klidných období. Časté byly také konflikty s dalšími mocnostmi – války s osmanskou říší, Portugalci nebo útok Timura na Sýrii a především na Damašek (1400), odkud si odvezl řadu kvalitních řemeslníků. Následkem válečných konfliktů bylo omezení dovozu mědi a stříbra a jejich nedostatek, v důsledku toho úbytek výroby luxusních výrobků. Zničující efekt na obyvatelstvo měla řada epidemií, které způsobily značný úbytek obyvatelstva. Znovuoživení sultánské patronace umění přišlo s vládou sultána Qájitbáje ve druhé polovině patnáctého století, ale patrně jen v malém rozsahu (vykládané kovy byly pravděpodobně vyráběny především pro sultánův dvůr), a na počátku 16. století za vlády sultána al-Ghúrího.

1517                    porážka vojsky Selíma I., Egypt se stává provincií osmanského Turecka pod správou Mamlúků (JMl)