Technika intarzování je jednou z hutních technik práce přímo u sklářské pece. Studená, předem broušením či štípáním předtvarovaná šupina nebo plochý střep barevného, někdy i vrstveného skla, je přilepen na žhavou baňku a zaválen do povrchu. Případně může být ještě dále dotvářen do požadovaného tvaru.
Techniku intarzování skla začal koncem osmdesátých let 19. století používat Emile Gallé v Nancy, v Čechách ji precizně ovládali především sklářští mistři v huti Johann Lötz vdova v Klášterském Mlýně. Zvláštní typ intarzovaného skla vyráběla rovněž sklárna Ludwig Moser a synové ve Dvorech u Karlových Varů.
Detail intarzovaného motivu na secesní váze ze sklárny Johann Lötz vdova v Klášterském Mlýně.